Постинг
23.09.2022 23:50 -
Proglas Прогласъ
Проглас (глагол ⰒⰓⰑⰃⰎⰀⰔⰟ, кирил. Проглас; букв. Предисловие) е стихотворна прелюдия, написана през 9 век към превода на Евангелието на старославянски, чийто автор най-вероятно е самият Константин Философ (Св. Кирил). Това е може би първият литературен паметник, написан на старославянски. Дължината му е 110 стиха (111-ият стих е Амин). Написана е в дванадесет (дванадесетосричен стих). В предговора се възхвалява славянският превод и същевременно се изтъква правото на човека на литургия/богослужение на майчин език. Съдържа и цитати и парафрази от Евангелията и Посланията (послания). Проглас - (на кирилица Проглас) е първото старославянско стихотворение, написано на хлахолик и същевременно предговор към славянския превод на евангелието. Художникът Щефан Бучко чете и рецитира. Четат Хърватите.
Proglasъ
Proglasъ jesmь svętu Jevanьgelьju:
Jako proroci prorekli sǫtъ prěžde,
Christъ grędetъ sъbьratъ językъ,
Světъ bo jestъ vьsemu miru semu.
Se sъbystъ sę vъ sedmyi věkъ sь.
Rěšę bo oni: slěpii prozьrętъ,
glusi slyšętъ slovo bukъvьnoje.
Boga že ubo poznati dostoitъ.
Togo že radi slyšite, Slověne, si:
Darъ bo jestъ otъ Boga sь danъ,
darъ božii jestъ desnyję čęsti,
darъ dušamъ, nikoliže tьlěję,
dušamъ těmъ, jęže i priimǫtъ.
Matъthei, Mar(ъ)ko, Luka i Ioanъ
učętъ vьsь narodъ glagoljǫšte:
Jeliko bo svoichъ dušь lěpotǫ
viditъ, ljubite bo radovati sę,
grěchovьnǫ že tьmǫ otъgъnati
i mira sego tьljǫ otъložiti
i raiskoje žitije priobrěsti
i izběžati otъ ogni gorǫšta,
slyšite nyně otъ svojego uma,
slyšite slověnьskъ narodъ vьsь,
slyšite slovo, otъ Boga prijde,
slovo že krъmę člověčьskyję dušę,
slovo že krěpę i srьdьce i umъ,
slovo se gotovaję Boga poznati.
Jako besvěta radostь ne bǫdetъ
oku vidęštju božijǫ tvarь vьsjǫ
nъ vьse ni lěpo ni vidimo jestъ,
tako i duša vьsjaka bez bukъvъ
ne sъvědǫšti zakona že božija,
zakona kъnižьna i duchovьna,
zakona rai božii javljajǫšta.
Kyi bo sluchъ gromьnajego tǫtьna
ne slyšę, Boga možetъ bojati sę?
Nozdri že paky, cvěta ne ǫchajǫšti,
kako božьje čjudo razumějete?
Usta bo, jaže sladъka ne čjujǫtъ,
jako kaměna tvorętъ že člověka.
Pače že sego duša bezbukъvьna
javljajetъ sę vъ člověcěchъ mrьtva.
Se že vьse my, bratije sъmyslęšte
glagoljemъ sъvětъ podobajǫštь,
iže člověky vьsję otъlǫčitъ
otъ žitija skotьska i pochoti,
da ne imǫšte umъ nerazumьnъ,
tu ždemь językomь slyšęšte slovo
jako mědьna zvona glasъ slyšite.
Se bo svętyi Pavьlъ učę reče:
Molitvǫ svojǫ vъzdaję prěžde Bogu,
jako choštjǫ slovesъ pętь izdrešti
sъ razumomь svoimь glagolati,
da i vьse bratьja razumějǫtъ,
neže tьmǫ slovesъ nerazumьnъ.
Kyi bo člověkъ ne razumějetъ,
kyi ne proložitъ pritъčę mǫdry,
sъkazajǫštiję besědy pravy namъ?
Jako bo tьlja plъtьchъ nastoitъ,
vьse tьlęšti, pače gnoja gnojęšti,
jegna svojego brašьna ne imatъ,
tako duša vьsjaka opadajetъ
žizni, božija ne imǫšti života,
jegda slovese božija ne slyšitъ.
Inǫ že paky pritъčǫ mǫdrǫ dzělo
da glagoljemъ, člověci, ljubęšte sę,
chotęšte rasti božijemь rastomь,
kъto bo věry seję ne věstъ pravy,
jako sěmeni padajǫštju na nivě,
tako na srьdьcichъ člověčьscěchъ,
dъždja božii bukъvъ trěbujǫšte,
da vъzdrastetъ plodъ božii pače.
Kъto možetъ pritъče vьsje rešti,
obličajǫštę bes knigъ języky,
vъ glasě sъmyslьně ne glagoljǫšte.
Ni ašte umějetъ języky vьsję,
možetъ sъkazati nemoštь sichъ.
Obače svojǫ pritъčjǫ da pristavljǫ,
mъnogъ umъ vъ malě rěči kažę.
Nazi bo vьsi bes knigъ języci
brati sę ne mogǫšte bez orǫžija
sъ protivьnikomь dušь našichъ
gotovi mǫky věčьnyję vъ plěnъ.
Iže bo vraga, języci, ne ljubite,
brati že sę sъ nimь myslęšte dzělo,
otъvrьzěte priležьno umu dvьri,
orǫžije priimъše tvrьdo nyně,
ježe kujǫtъ kъnigy Gospodьnje,
glavǫ tьrǫšte neprijazni velьmi.
Bukъvi siję, iže bo priimetъ
mǫdrostь tomu Christosъ glagoljetъ
i dušę vašę bukъvami krěpitъ,
apostoly že sъ proroky vьsěmi.
Iže bo sichъ slovesa glagoljǫšte
podobьni bǫdǫtъ vraga ubiti
pobědǫ prinosęšte kъ Bogu dobrǫ
plъti běžęšte tьlję gnojevьnyje
plъti, jejęže životъ jako vъ sъně
ne padajǫšte, krěpъko že stojęšte,
kъ Bogu javlьše sę jako chrabъri,
stojęšte o desnǫjǫ božija prěstola,
jegda ognьmь sǫditъ językomъ,
radujǫšte sę sъ anьěely vъ věky,
prisno slavjęšte Bogъ milostivyi
kъnižьnami vьsega že pěsnьmi
Bogu pojǫšte člověky milujǫštju.
Tomu podobajetъ vьsjaka slava,
čьstь i chvala, Božii Synu, vynǫ
sъ Otьcemь i Svętyimь Duchomь
vъ věky věkъ otъ vьseję tvari. Proglas (glagoljicom ⰒⰓⰑⰃⰎⰀⰔⰟ, ćirilicom Прогласъ; doslovno Predgovor) je pretspjev u stihovima nastao u 9. stoljeću k prevodu Evandjelja na staroslavenski, čijim autorom je autorem je najvjerojatnije sam Konstantin Filozof (sveti Ćiril). Radi se vjerojatno o prvi literarni spomenik napisani na staroslavenskom. Njegova dužina je 110 stihova (111. stih je Amen). Pisan je dvanaestercom (dvanaesto-slogovim stihom). U ptrdgovoru je hvaljen slavenski prevod a istovremeno je tu naglašavano pravo čovjeka na liturgiju/bogolužbu u maternjem jeziku. Sadrži takodjer citate i parafrбze iz Evandjelja a Poslanica (epistola). Proglas - (v cyrilike Прогласъ) je prvб staroslovienska bбseň napнsanб v Hlaholike a zбroveň predhovor k slovanskйmu prekladu evanjeliн. Čнta a recituje umelec Štefan Bučko. Proglas ve staroslověnštнně (staroslavenski/crkvenoslavenski)
https://www.youtube.com/watch?v=6oPcL3DB6XY
Proglasъ
Proglasъ jesmь svętu Jevanьgelьju:
Jako proroci prorekli sǫtъ prěžde,
Christъ grędetъ sъbьratъ językъ,
Světъ bo jestъ vьsemu miru semu.
Se sъbystъ sę vъ sedmyi věkъ sь.
Rěšę bo oni: slěpii prozьrętъ,
glusi slyšętъ slovo bukъvьnoje.
Boga že ubo poznati dostoitъ.
Togo že radi slyšite, Slověne, si:
Darъ bo jestъ otъ Boga sь danъ,
darъ božii jestъ desnyję čęsti,
darъ dušamъ, nikoliže tьlěję,
dušamъ těmъ, jęže i priimǫtъ.
Matъthei, Mar(ъ)ko, Luka i Ioanъ
učętъ vьsь narodъ glagoljǫšte:
Jeliko bo svoichъ dušь lěpotǫ
viditъ, ljubite bo radovati sę,
grěchovьnǫ že tьmǫ otъgъnati
i mira sego tьljǫ otъložiti
i raiskoje žitije priobrěsti
i izběžati otъ ogni gorǫšta,
slyšite nyně otъ svojego uma,
slyšite slověnьskъ narodъ vьsь,
slyšite slovo, otъ Boga prijde,
slovo že krъmę člověčьskyję dušę,
slovo že krěpę i srьdьce i umъ,
slovo se gotovaję Boga poznati.
Jako besvěta radostь ne bǫdetъ
oku vidęštju božijǫ tvarь vьsjǫ
nъ vьse ni lěpo ni vidimo jestъ,
tako i duša vьsjaka bez bukъvъ
ne sъvědǫšti zakona že božija,
zakona kъnižьna i duchovьna,
zakona rai božii javljajǫšta.
Kyi bo sluchъ gromьnajego tǫtьna
ne slyšę, Boga možetъ bojati sę?
Nozdri že paky, cvěta ne ǫchajǫšti,
kako božьje čjudo razumějete?
Usta bo, jaže sladъka ne čjujǫtъ,
jako kaměna tvorętъ že člověka.
Pače že sego duša bezbukъvьna
javljajetъ sę vъ člověcěchъ mrьtva.
Se že vьse my, bratije sъmyslęšte
glagoljemъ sъvětъ podobajǫštь,
iže člověky vьsję otъlǫčitъ
otъ žitija skotьska i pochoti,
da ne imǫšte umъ nerazumьnъ,
tu ždemь językomь slyšęšte slovo
jako mědьna zvona glasъ slyšite.
Se bo svętyi Pavьlъ učę reče:
Molitvǫ svojǫ vъzdaję prěžde Bogu,
jako choštjǫ slovesъ pętь izdrešti
sъ razumomь svoimь glagolati,
da i vьse bratьja razumějǫtъ,
neže tьmǫ slovesъ nerazumьnъ.
Kyi bo člověkъ ne razumějetъ,
kyi ne proložitъ pritъčę mǫdry,
sъkazajǫštiję besědy pravy namъ?
Jako bo tьlja plъtьchъ nastoitъ,
vьse tьlęšti, pače gnoja gnojęšti,
jegna svojego brašьna ne imatъ,
tako duša vьsjaka opadajetъ
žizni, božija ne imǫšti života,
jegda slovese božija ne slyšitъ.
Inǫ že paky pritъčǫ mǫdrǫ dzělo
da glagoljemъ, člověci, ljubęšte sę,
chotęšte rasti božijemь rastomь,
kъto bo věry seję ne věstъ pravy,
jako sěmeni padajǫštju na nivě,
tako na srьdьcichъ člověčьscěchъ,
dъždja božii bukъvъ trěbujǫšte,
da vъzdrastetъ plodъ božii pače.
Kъto možetъ pritъče vьsje rešti,
obličajǫštę bes knigъ języky,
vъ glasě sъmyslьně ne glagoljǫšte.
Ni ašte umějetъ języky vьsję,
možetъ sъkazati nemoštь sichъ.
Obače svojǫ pritъčjǫ da pristavljǫ,
mъnogъ umъ vъ malě rěči kažę.
Nazi bo vьsi bes knigъ języci
brati sę ne mogǫšte bez orǫžija
sъ protivьnikomь dušь našichъ
gotovi mǫky věčьnyję vъ plěnъ.
Iže bo vraga, języci, ne ljubite,
brati že sę sъ nimь myslęšte dzělo,
otъvrьzěte priležьno umu dvьri,
orǫžije priimъše tvrьdo nyně,
ježe kujǫtъ kъnigy Gospodьnje,
glavǫ tьrǫšte neprijazni velьmi.
Bukъvi siję, iže bo priimetъ
mǫdrostь tomu Christosъ glagoljetъ
i dušę vašę bukъvami krěpitъ,
apostoly že sъ proroky vьsěmi.
Iže bo sichъ slovesa glagoljǫšte
podobьni bǫdǫtъ vraga ubiti
pobědǫ prinosęšte kъ Bogu dobrǫ
plъti běžęšte tьlję gnojevьnyje
plъti, jejęže životъ jako vъ sъně
ne padajǫšte, krěpъko že stojęšte,
kъ Bogu javlьše sę jako chrabъri,
stojęšte o desnǫjǫ božija prěstola,
jegda ognьmь sǫditъ językomъ,
radujǫšte sę sъ anьěely vъ věky,
prisno slavjęšte Bogъ milostivyi
kъnižьnami vьsega že pěsnьmi
Bogu pojǫšte člověky milujǫštju.
Tomu podobajetъ vьsjaka slava,
čьstь i chvala, Božii Synu, vynǫ
sъ Otьcemь i Svętyimь Duchomь
vъ věky věkъ otъ vьseję tvari. Proglas (glagoljicom ⰒⰓⰑⰃⰎⰀⰔⰟ, ćirilicom Прогласъ; doslovno Predgovor) je pretspjev u stihovima nastao u 9. stoljeću k prevodu Evandjelja na staroslavenski, čijim autorom je autorem je najvjerojatnije sam Konstantin Filozof (sveti Ćiril). Radi se vjerojatno o prvi literarni spomenik napisani na staroslavenskom. Njegova dužina je 110 stihova (111. stih je Amen). Pisan je dvanaestercom (dvanaesto-slogovim stihom). U ptrdgovoru je hvaljen slavenski prevod a istovremeno je tu naglašavano pravo čovjeka na liturgiju/bogolužbu u maternjem jeziku. Sadrži takodjer citate i parafrбze iz Evandjelja a Poslanica (epistola). Proglas - (v cyrilike Прогласъ) je prvб staroslovienska bбseň napнsanб v Hlaholike a zбroveň predhovor k slovanskйmu prekladu evanjeliн. Čнta a recituje umelec Štefan Bučko. Proglas ve staroslověnštнně (staroslavenski/crkvenoslavenski)
https://www.youtube.com/watch?v=6oPcL3DB6XY
Няма коментари
Вашето мнение
За да оставите коментар, моля влезте с вашето потребителско име и парола.
Търсене
За този блог
Гласове: 56450
Блогрол
1. miaa
2. бъди българин
3. geravna
4. zeravna
5. zeravna
6. virginia grotta
7. Виртуална библиотека
8. Къде сте
9. Песен за Нибелунгите
10. Войни на Тангра
2. бъди българин
3. geravna
4. zeravna
5. zeravna
6. virginia grotta
7. Виртуална библиотека
8. Къде сте
9. Песен за Нибелунгите
10. Войни на Тангра